Nedávno jsem odpovídala na otázky od našeho nového makléře a mimo jiné dostala otázku, zda si myslím, že všechny obchody nebo alespoň většina by měly jít přes realitní kanceláře, tak jak je v třeba v Rakousku, Británii, Dánsku a dalších zemích západní Evropy.

Pravdivě jsem odpověděla a pak jsem si řekla, že tato má odpověď by mohla být vodítkem i pro Vás, kdy s realitkou spolupracovat.

Převody v rodině - většinou samoprodej funguje

Mezi příbuznými není tržní prostředí, není zde tlak na správné stanovení ceny a předpokládám, že téměř vždy dochází k dohodě. Zároveň zde panuje důvěra ohledně plateb a patrně do budoucna nebudou ani reklamace. Jsou rodiny, které však nechtějí jednat zcela na vlastní pěst a s realitní kanceláři se domluví třeba jen na dílčích úkonech, aby měli jistotu, že vše proběhne, jak má. Typicky si taková rodina u nás objedná odhad tržní ceny nebo vypracování smlouvy.

Při převodech mezi známými - samoprodej funguje 50 na 50

Zde může situace vypadat podobně jako v předchozím bodě, jistě ale tušíte, že příběhů se špatnými konci je zde mnohem více. Mezi známými už taková důvěra nebývá, kupujícího přece jenom tak dobře neznáte, životní situace lidí se mění, kdo byl „OK“ před dvěma lety neznamená, že je dnes. Známí přeci jen nejsou rodina a proč jim prodávat pod cenu a prodat jim nad cenu, to se přeci "známým nedělá". Typicky velmi pomůže kvalitně provedený odhad ceny a kvalitně vypracovaná smluvní dokumentace ze strany zkušeného realitního subjektu měla proběhnout.

Tzv. jistý prodej? Ten už je otázkou.

Vlastním byt v panelovém domě, jsem bez úvěru, chce ho koupit soused z domu, platí hotově, akceptuje moji cenu a dá mi peníze třeba i dopředu. Na jedné straně by se chtělo říct, že vše je jasné a že v tomto případě není co řešit. To je zdánlivě pravda, ale bude tomu tak navždy nebo pouze do okamžiku prvních problémů či změny názorů? Víte, že zhruba více než 40% realitních obchodů bez realitní kanceláře končí ve fázi mezi "plácli jsme si" před podpisem kupní smlouvy. Dokonce Realitní obchod má určitá pravidla a ta je potřeba dodržovat vždy. Tedy i v tomto případě. Za mne tedy tento typ obchodů bez realitní kanceláře spíše nedoporučuji.

Jednoduchý pronájem - ano.

Dlouhodobě pronajímám byt v bytovém domě, mám ověřeného a důvěryhodného nájemníka, kterému byt pronajmu a bydlím o patro níže, mám tedy možnost jej kontrolovat, smlouvu mám z předchozího nájemního vztahu, kdy ji dělal renomovaný subjekt, legislativa se neměnila. Samopronájem také chápu, ale řekla bych, že tím můj výčet, kdy to risknout bez realitky končí.

Ostatní případy - samoprodej nefunguje

Dovolím si závěrem konstatovat, že prodej nemovitosti v roce 2020 je poměrně složitá záležitost, která má hlavně obchodní, legislativní, právní i daňové aspekty. Není to tedy jen o tom podepsat kupní smlouvu, ale je velmi důležité vědět jakou, k čemu Vás zavazuje a naopak jaká práva Vám dává, neboť problémy se zpravidla neobjeví hned, ale až s určitým časovým odstupem. Řešení jsou pak komplikovaná, drahá a někdy též nemožná. Na mysli mi teď vytanula kupní smlouva, kde samoprodejce opomněl uvést garážové stání a kupující, kterého také nikdo nezastupoval, žil půl roku v milné představě, že ho vlastní. Parkovat na něm přestal v okamžiku, když zjistil, že ho koupil někdo jiný, neboť vlastník využil svého opomenutí a následně jej prodal někomu jinému. Nevratná chyba, která snížila cenu i faktickou užitnou hodnotu nemovitosti, o komfortu bydlení bez garážového stání se nebudu vůbec zmiňovat. A takovýchto případů bych mohla jmenovat více.

Místo toho však raději podtrhnu skutečnost, že prodáváte (kupujete) většinou jen několikrát za život a tak není důvod riskovat ztrátu peněz nebo majetku či problémy do budoucna. Jednejte proto vždy rozvážně a vždy s důvěryhodným subjektem v zádech. Těším se, že i Vám budu moci s Vaším prodejem pomoci.

Ing. Edita Navrátilová