V předchozím článku jsem uvedla několik příkladů, kdy považuji za možné, aby prodávající prodali svou nemovitost sami. Níže popíši několik opačných situaci, kdy naopak chyby odvážných samoprodejců vedou k neefektivnímu prodeji nebo spíše k nezvládnutí celé situace.

Omyl 1 – podcenění prezentace

Většina majitelů, která se rozhodne svou nemovitost prodat sama se domnívá, že ji stačí prezentovat ve stavu, jakém je a nevěnuje se žádné přípravě nemovitosti. Tímto krokem samozřejmě přichází o možnost dosáhnout maximální možné ceny.

Omyl 2 – podcenění fotografií

Pokud není Vaším koníčkem fotografie, nemůžete nahradit oko profesionála, který vyfotil tisíce bytů a opravdu ví jak na to. A patrně na to ani nemáte vhodnou fotografickou techniku a možnost úpravy fotografií v postprocesu. A že to nevadí, že stačí mobil? Ani náhodou, bez kvalitní prezentace nejste v dnešní době vůbec ve hře.

Omyl 3 – inzerát a jeho umístění

Nabízí se zde server bezrealitky, který je relativně levný, ale tomu také odpovídá návštěvnost, kterou tento server má omezenou. Tudy cesta vede pouze v případě, že budete prodávat pod cenou.

Omyl 4 – nemovitost se prodá sama

Nemovitost se prodá sama, inzerát stačí. Samoprodejce dá málokdy transparent nebo plachtu na prodávanou nemovitost, nepracuje s Facebookem a dalšími sociálními sítěmi, včetně placených reklam na Googlu či Seznamu, nemá kontakty z řad kupujících. Realitka, která má za sebou banku a klienty se schválenými hypotékami má patrně zcela jiné možnosti uspět a také za výrazně vyšší ceny.

Omyl 5 – zvládnu jednat se zájemci

Člověk, který se v realitách nepohybuje, se většinou nedokáže orientovat v zájemcích a jejich obchodních taktikách vedoucích zejména ke snižování ceny. Lidská vynalézavost, obzvláště, když se jedná o peníze, nezná mezí. A právě v tomto okamžiku zoufalý prodávající nejčastěji vyhledává realitku, aby mu s tím pomohla. Jednejte tak, abyste se do toho momentu vůbec nedostali.

Omyl 6 – bez právního zastoupení

Většina samoprodejců za sebou nemá právní zastoupení a v rámci úspor přijme nabídku kupujícího, že na tom přece nic není a že kupní smlouvu obstará jeho advokát. Doplním pouze „obstará s fatálními důsledky pro prodávajícího“.

Omyl 7 – navržený postup transakce

Každý účastník realitní transakce má svůj vlastní zájem, to platí i o bankách kupujících. Pokud prodávající tato pravidla nezná, může se jednoduše stát, že přistoupí na takový postup, který se pro něho může stát rizikový a vést až k tomu, že nebude schopen naplnit podmínky pro inkaso kupní ceny. Do této kategorie bych uvedl třeba tzv. čerpání hypotéky na dvě plomby bez využití účtu úschov. Při tomto postupu se do katastru vloží nejprve zástava na nový úvěr a dále kupní smlouva. To fakticky znamená, že prodávající učinil dva zásadní nevratné kroky, ale bez jistoty, že platbu obdrží, neboť tato nebyla dopředu deponována na bezpečném místě. Jednoduchý způsob, ale vyjde? Realitní kancelář takto nepracuje a s ní Vám takovéto nepříjemné otázky nevzniknou.

Omyl 8 – podcenění bezpečné úschovy

Tento bod souvisí s předchozím a někdy mi připadá, že prodávající jedná velmi lehkomyslně a že snad své peníze ani dostat nechce. Využití bezpečné úschovy u renomovaného subjektu je základním atributem realitního obchodu.

Omyl 9 – i po započítání nákladu mi zbyde více peněz

A nyní to nejpodstatnější – patrně největším omylem je myšlenka samoprodejce, že mu po prodeji zbude více peněz protože ušetří a ještě si to pohlídá cenu a nemovitost prodá za nejvyšší cenu. Neprodá, neboť vše neudělá jako profesionál a jím oslovené množství zájemců je vždy výrazně nižší, než kolik jich osloví realitka (víte, že v Praze v současné době každý 4tý kupující cizinec?).

Dosažená cena realitní kanceláří je vždy výrazně vyšší než u samoprodeje. Důvody jsou v zásadě tři. Realitní kancelář má stálý přehled o skutečně dosažených cenách a ví, jaký trh ve skutečnosti je (to platí v současné době dvojnásob). Realitní kancelář nejedná o slevách, ale dokáže cenu v průběhu prodeje udržet, případně i zvednout (srovnejte s omylem č. 5). Realitní kancelář ví, jak na to - její prezentace je pro kupujícího atraktivnější, prohlídky zajímavější, šance na koupi vyšší, a šance na zkrachování jednání během rezervace výrazně nižší.

Závěr - Jak se jim spolehlivě vyhnout a vydělat?

Přínos realitní kanceláře se podle typu nemovitosti pohybuje v rozsahu 15% až 25% z ceny nemovitosti, v Praze to tedy vychází 400 tis. pro malý být ale řádově více než 1 000 000 Kč pro velké byty nebo domy, a to po odečtení její provize. A Vy nemusíte nic řešit, užíváte svůj čas, máte klid a navíc získáváte jistotu.